Asi nejstarší použití těchto látek bylo ve výrobnách kyanovodíku a kyanidů, již v první polovině dvacátého století. Podobně jako kyanovodík a kyanidy obecně (viz dobře známé cyankáli z detektivních románů), se při vdechnutí plynu, či požití dostávají tyto látky do krve, kde blokují funkci červeného barviva hemoglobinu, na který se za normálních okolností váže ze vzduchu vdechovaný kyslík a je následně krví roznášen po těle do všech buněk. Kyanidy se ale na hemoglobin váží snadněji, než kyslík, proto molekuly hemoglobinu „obsazují“ a na kyslík už nezbývá místo. To je podstata nebezpečnosti těchto látek.
Bez kyslíku
Buňky bez kyslíku po nějaké době odumírají. Nejdříve nejcitlivější mozkové buňky a buňky hladkého svalstva, vnitřních orgánů, srdce… V tom právě tkví nebezpečnost těchto látek. A do jisté míry podobným způsobem fungují i amylnitrity – tedy poppersy.